Učení ve škole a přece v přírodě

V pondělí nás čekal dopis, který nám psal neznámý autor. Téma týdne a autora jsme měli zjistit z šifer, které jsme našli podle mapy na školním hřišti. Zjistili jsme, že téma bude Pod pokličkou pohádek a dopis nám psal Večerníček. Podle obrázků pohádek jsme se rozdělili do skupin a přečetli si úryvek z dané pohádky. Na závěr dne jsme ve skupinách nacvičovali divadelní scénku pohádky.

V úterý ráno jsme pohádku docvičili, vytvořili rekvizity a sehráli divadlo. Na programu bylo divadelní představení: Bob a Bobek na horách, Jak Cipísek pomohl Rumcajsovi přetancovat čtvrtou vílu, Jak Káťa a Škubánek hráli pexeso, O perníkové chaloupce, Jak Rákosníček neudělal vítr, Štaflík a Špagetka kuchaři. Poté jsme se vydali do pohádkového lesa, kde na nás čekaly pohádkové postavy s úkoly, např. rybář, u kterého se musely nalovit ryby, Popelka, u které se hledaly slova v textu nebo Děd Vševěd, kde se řešily logické úkoly. Počasí nás zahnalo zase do školy, den jsme tak ukončili přepisem vět o Večerníčkovi pomocí tiché pošty. U výsledných textů jsme se všichni nasmáli.

Ve středu nás Večerníček poslal do skanzenu Rochuz. Jako nápovědu, o čem náš třetí den bude, nám dal pohádku Hrnečku, vař!, O veliké řepě a Tajemství staré bambitky. Nápověda to byla velmi těžká, netušili jsme, co nás čeká. Ve skanzenu jsme se dozvěděli, jak vzniká půda, jak se vyrábí cihly a také jak se vyrábí keramika. Nakonec jsme pochopili, jak nám měli pohádky pomoci. V pohádce Hrnečku, vař! se objevoval hrneček, který je z hlíny, v pohádce O veliké řepě vyrůstala řepa z hlíny a v poslední pohádce se objevoval hrnčíř, který také pracoval s hlínou. Den ve skanzenu jsme si moc užili.

Čtvrteční den byl také pohádkový. Přenesli jsme se do příběhu skřítka Toníka, který uměl krásně zpívat. Za svůj zpěv však časem vždy něco od posluchačů žádal - zlatý prsten, zlatý vozík. Nakonec však zjistil, že jeho zpěv už nikdo neposlouchá a že nemá žádné kamarády. Věci se rozhodl vrátit původním majitelům a chtěl znovu zpívat pro radost. Zjistil, že důležité není, co vše máme, ale koho kolem sebe máme. Vrátil se ke svým kamarádům skřítkům a žil zase šťastný život. Skřítka Toníka jsme si vyrobili a poté utužovali naše přátelství hrami venku.

Na závěr týdne nás čekalo hledání pokladu. Večerníček nám každý den posílal noviny, na kterých jsme si četli zajímavosti o Uherském Hradišti. Připravil si pro nás hledačku, abychom si také naše město pořádně prohlédli. Obešli jsme dvanáct stanovišť a nakonec se nám podařilo vyluštit heslo k pokladu. 

Večerníček se s námi rozloučil a tím byla naše škola v(přírodě)e škole u konce.