Učitelé

Moje cesta k učitelství byla kostrbatá, ke studiu Pedagogické fakulty v Ústí nad Labem jsem dospěla až dva roky po absolvování střední školy.

Dnes už můžu s čistým svědomím říct, že to byla dobrá volba. Každý rok mi přinese něco nového, vlastně každý měsíc, týden, den, je to pro mě velice inspirující a obohacující povolání. Školní život mi přijde jako tvoření obrovské mozaiky, kdy někdy do sebe dílečky zapadají lépe, někdy hůře, důležité je, aby si v ní každý našel své místo, ve kterém bude spokojený. Baví mě sledovat tento proces a podílet se na tom, aby si každý své místo našel.

Mám ráda nadšení dětí, ale také ráda překonávám nezájem dětí. Snažím se být pro děti inspirující, ráda se však nechám inspirovat dětmi. Ve výuce zkouším nové věci, ale také se vracím k osvědčeným způsobům.

Nejdůležitější je pro mě respektující přístup k dětem, protože každé z nich je jedinečná, neopakovatelná osobnost, což je také jedna ze stěžejních věcí, kterou si mají ze základní školy odnést. Stejně to říká i král Miroslav ševci v jedné pohádce: „Nad nikoho se nepovyšuj, před nikým se neponižuj.“

A Za Alejí se mi opravdu líbí, kdyby se mi nelíbilo, tak tady přece nejsem.