Festival Jeden svět 2024

Každoročně naše škola na jaře vyráží do kina Hvězda na největší festival převážně dokumentárních filmů o lidských právech na světě.  Jeden svět přináší příběhy lidí z různých koutů planety a otevírá důležitá témata z oblasti lidských práv, jako například život v nedemokratických režimech, válečné konflikty nebo nejrůznější sociální či environmentální témata.

Dvacátý šestý ročník se pro naši třídu nesl v duchu těchto témat Osobnostní a sociální výchova, Multikulturní výchova, Výchova demokratického občana, Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech. Zhlédli jsme tři dokumentární filmy - „Můj neslyšící brácha“, „Dokážu to!“ a „Dívka s mosaznými kroužky“.

Jak se filmová projekce s následnou diskusí líbila našim dětem?

Julča

V 8.15 jsme vyrazili do kina Hvězda. Po příchodu jsme se usadili a za několik minut začaly jednotlivé filmy. Mně se nejvíce líbil film s názvem „Dokážu to!“ Celý film byl o 12 leté holce, která chtěla být slavnou hráčkou fotbalu. Jmenovala se Líza a měla mladší sestru jménem Lina. Její sestra byla ve fotbale vždy lepší, protože jen trénovala. Líza ale moc času na tréninky neměla, protože byla starší a musela pomáhat mamince. Celkově to měla tato rodina těžké, umřel jim tatínek. Líza byla hodně dlouho na Linu naštvaná, vůbec si společně nehrály a vlastně se spolu ani nebavily. Jednou jí Lina řekla, že jestli bude chtít, může jí ve fotbale pomoc. Líza jí poděkovala a společně začaly trénovat. Obě se nakonec do národního týmu dostaly a byly z nich opět kamarádky. Za mě to byl příběh i o tom, že si musíš věřit a že když Ti navíc ještě někdo pomůže, můžeš to dát.

Anička

Mě nejvíce zaujal příběh Můj neslyšící brácha. Celé to vyprávěl starší brácha hlavní postavy. Příběh byl tedy o dvou bratrech. Když se mladší bratr narodil, prošel testem, jestli slyší. A z testu vyšlo, že ano. Postupně si však jeho rodiče začali uvědomovat, že když na něj zavolají, tak je nevnímá. Později zjistili, že opravdu neslyší. Postupně se tak museli mladší a starší brácha i jejich rodiče začít učit znakovou řeč. Rodiče také chtěli, aby se jeho sluch zlepšil, proto podstoupil mladší brácha operaci. Ta trvala 7 hodin, po operaci se to ještě nějakou dobu hojilo. I když sluch se mu po operaci nevrátil, slyšel alespoň hodně hlasité zvuky. Společně tuto operaci oslavili. Postupně začali všichni komunikovat znakovou řečí. Jeho starší brácha neměl po operaci moc trpělivosti, myslel si, že mladší brácha  bude slyšet hned, doktoři jim vysvětlovali, že všechno není hned a to platí i v životě.

Celkové hodnocení: Bylo to dobré, chvilkami i smutné, ale líbilo se mi to.

Můj názor na film: Podle mě se brácha i rodiče v této situaci zachovali správně.

Hvězdičky: 5/5

Kačka

Mě nejvíc zaujal film Můj neslyšící brácha. Bylo to o tom, že he starší a mladší brácha. Ten mladší neslyšel, jenomže když se narodil, tak si všichni mysleli, že slyší. Když nereagoval ani na své jméno, říkali si, že je to divné, tak šli na kontrolu k lékaři a tam zjistili, že neslyší. Podstoupil operaci a dali mu naslouchátko, ale příliš se to nelepšilo. Všichni se tak začali učit znakovou řeč. Za mě to bylo působivé, bylo vidět, že starší bratr má toho svého mladšího bratra opravdu rád a udělal by pro něj vše. Mně se to líbilo.