Exkurze Praha

Na konci minulého roku jsme se domlouvali, že bychom si mohli v příštím školním roce vyjet do Prahy. Na konci roku jsme na exkurzi pozapomněli, takže jsme se k tomuto tématu dostali zase až na začátku deváté třídy. Začali jsme přemýšlet, kdy bychom mohli jet a případně s kým. Také jsme začali dávat dohromady místa, která bychom chtěli v Praze vidět. Nejdůležitější bylo zajistit ubytování, měli jsme více možností, kde strávit jednu noc v Praze, ale nakonec jsme zvolili tu nejlevnější variantu. Přeci jenom šlo o jednu noc. Vybrali jsme tedy ubytování v Praze Na Vinohradech, do centra jsem to tak měli zhruba 25 minut pěšky.

Bylo domluveno ubytování, zároveň tím byl dán termín naší exkurze, neboť moc volných termínů jsme na podzim v Praze nenašli. Zbývalo vymyslet program mimo prohlídku Prahy. Nikomu z nás se příliš do kulturního programu nechtělo, ne všichni chodí do divadla a zároveň naše představa o večerním programu byla odlišná, plánovali jsme zevlování na hotelovém pokoji. Chtěli jsme paní učitelku zdolat alespoň na kino, nevyšlo to. Dostali jsme na výběr z několika divadelních a muzikálových představení. Možností nebylo tak moc, takže rozhodování bylo snadné. Vybrali jsme si divadelní představení „Pygmalion“ v Divadle na Vinohradech, alespoň to nebudeme mít daleko od hotelu. Program připraven, zodpovězeny otázky spolužáků: „Musím mít do divadla slušné oblečení? Co to znamená slušné oblečení? Můžu jít v teplácích?“ Už zbývalo jen dostat svolení a peníze od rodičů.

Když nám paní učitelka rozdala papírky s informacemi k plánované exkurzi, chtěli jsme nahlásit chybu v tisku a ona to chyba nebyla. Opravdu náš vlak vyjížděl ze Starého Města v čase 4:10 ráno. Největším problémem tedy byla doprava na vlakové nádraží tuto brzkou hodinu. Pro dojíždějící spolužáky to znamenalo trable spočívající v přepravě na vlakové nádraží, tak brzy ráno autobusy ještě nejezdí. Museli tak požádat své rodiče, aby je na místo srazu přivezli auty.

V pondělí 10. října se třídy 9. A a 9. B začaly scházet v čase 3.50 na vlakovém nádraží. Někteří z nás přišli pěšky, některé přivezli rodiče a jiní přijeli taxíkem. Vstávání bylo jedna z nejhorších věcí naší exkurze. Na nádraží byli všichni rozespalí, unavení a někteří přišli ještě pyžamu s vidinou toho, že se ve vlaku ještě dospí. Stěží jsme táhli kufry do připraveného vlaku, posadili jsme se na svá místa a vlak se s námi po chvíli rozjel směr Praha. Asi jen deset možná i méně lidí spalo cestou, ostatní byli najednou plní energie. Ve vlaku byla celkem sranda. Po dlouhých čtyřech hodinách a nějakých třiceti minutách jsme vystoupili z vlaku na Hlavním nádraží v Praze. V Praze jsme ihned pocítili příjemnou změnu teploty oproti Uherskému Hradišti. Přesunuli jsme se a koupili jsme si lístky na metro.

Potom co jsme se seznámili s místním metrem, kdy jsme nastoupili do už před námi plného metra a jakmile se zavřely za námi dveře a metro se rozjelo, snad všichni vykřikli, protože to metro se rozjelo rychleji, než většina z nás čekala, vystoupili jsme  na zastávce Náměstí Míru. Vydali jsme se směrem k hotelu, ten směr se několikrát změnil, cestou jsme minuli uličku vedoucí k našemu hotelu. Toto bylo rychle napraveno, přišli jsme k hotelu, uložili jsme si věci do společenské místnosti a po necelé půl hodině jsme vyrazili na prohlídku Prahy.

Naší první zastávkou bylo Národní muzeum, na kterém jsme zahlédli ukrajinskou vlajku jako vyjádření podpory Ukrajině, což jistě potěšilo i naše spolužačky. Nezbytná fotografie na Václavském náměstí „u koňa“, déle jsme se nezdrželi, Václavské náměstí bylo plánováno až na druhý den. Přesunuli jsme se s drobnějšími místními odchylkami, cesta trvala tedy o něco déle, na Staroměstské náměstí, kde jsme měli zhruba půl hodinový rozchod na jeho prohlídku a pořízení si fotografií. Sraz byl za pět minut celá u Staroměstského orloje, protože jsme nemohli odejít bez toho, aniž bychom viděli odbíjet celou hodinu na Orloji.

Blížilo se poledne, čas obědu, zároveň jsme potřebovali krátký čas na odpočinek. Prošli jsme tedy Prašnou branou a dostali jsme se k obchodnímu centru Palladium, kde jsme měli přestávku na oběd. Nabídka jídel byla pestrá od všech značek fast foodu, po restaurace s českou, indickou či čínskou kuchyní. Každý si tak mohl vybrat, na co měl chuť.

Po obědové pauze jsme se snažili trefit Náplavku, abychom se dostali ke Karlovu mostu, nevyšlo to. Šli jsme tedy nad Náplavkou při cestě, před Karlovým mostem jsme se rozdělili do několika skupin, ve kterých jsme si Karlův most procházeli. Ve skupině 50 lidí bychom se totiž těžko přes Karlův most prodírali. Z mostu bylo nádherně vidět nejen na Petřín a Pražský hrad, ale i na Vltavu a plující lodě.

Následoval přesun k naší cílové destinaci pro dnešní den, týkající se tedy památek Prahy. Nemohli jsme to zakončit jinak než na Pražském hradě. Zhruba půl hodinku trvala cesta od Karlova mostu k Hradu. Nějakou tu půl hodinku od mostu jsme tam šli. Každou celou hodinu se na Pražském hradě střídá hradní stráž, jelikož jsme přišli něco málo po druhé hodině, byl nám učiteli povolen osobní volno do 15 hodiny. Každý ho trávil jinak, někteří šli s vyučující na nádvoří Pražského hradu k Chrámu svatého Víta, další si procházeli stánky se suvenýry a my jsme si zašli do vedlejšího Starbucksu na něco k pití. Chvilku jsme si tam poseděli, z kavárny byl překrásný výhled na Prahu, který jsme několikrát za sebou fotili. Zhlédli jsme střídání stráží na Pražském hradě a směřovali jsme po starých zámeckých schodech na zastávku metra, abychom se dostali zpět k hotelu.

Po cestě jsme procházeli kolem budovy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Valdštejnskou zahradou patřící k budově Senátu Parlamentu České republiky. Na zástave Malostranská jsme již zkušeně nasedli do metra a přesunuli jsme se do hotelu.

Na hotelu jsme měli chvíli na odpočinek, pak začaly přípravy na divadelní představení. Divadlo bylo kousek, ale i tak pro holky, které měly vysoké podpatky, byla tato cesta náročná. Divadelní představení začínalo v 18 hodin a trvalo 150 minut. Některým spolužákům se představení líbilo hodně, některým trochu a některým vůbec. Každopádně slavnostní atmosféru a posezení v divadelní lóži si snad užil každý z nás.

Tečkou za pondělním dnem, pro někoho zlatý hřeb, byla pozdní večeře v nedalekém Mc Donaldu. Konečně jsme se v Praze setkali s milou obsluhou. Plni zážitků a unaveni po celém dnu jsme po příchodu na hotel ulehli do svých postelí.

Druhý den byl naplánován program odpočinkově a měli jsme slíbeno i shopingování, které nám nevyšlo v Olomouci při našem pobytu na Sluňákově. Spát jsme mohli až do půl deváté, abychom si mohli po včerejšku odpočinout. Mnozí jsme to s radostí využili, přece jenom i přes únavu jsme večer na pokojích ještě dlouho do noci rozebírali všechna možná témata. Krátce před devátou nám byla servírovaná bohatá snídaně. Poté jsme se sbalili, vyklidili pokoje, uložili jsme kufry a tašky v místní kuchyňce a pokračovali v našem programu. Takže ještě jednou Václavské náměstí tentokrát i s plánovaným časem na prohlídku. Zhruba hodinové osobní volno jsme dostali na dolní části náměstí včetně ulice Na Poříčí. Holky se převážně věnovaly nakupování, kluci trávili zmíněný čas v proslulém hračkářství Hamleys, kde si vyzkoušeli i několik her. Poté jsme se opět přesunuli na oběd do Palladia a dostali jsme čas i na obhlídku zdejších obchodů.

Následoval rychlý přesun na hotel a odtud na hlavní nádraží s tím, že už se nic nemůže pokazit. Ale opak byl pravdou. Nejprve jsme se všichni nevlezli do metra, tak paní učitelka s Elenkou přijeli do stanice Hlavní nádraží další metrem. To už nás viděli, jak jsme stáli mezi revizory. Dopadlo to udělením pokuty za zakoupení nesprávného lístku na metro. Na místě byla spousta negativních emoci, ale rozhodli jsme se, že nám tato událost náš výlet do Prahy nezkazí. Do odjezdu vlaku zbývalo zhruba 5 minut, představte si tedy 40 děti utíkajících přes celé hlavním nádraží s kufry na vlak. Stihli jsme to, nastoupili jsme do našeho rezervovaného vagónu, který byl již z velké části obsazen jinými cestujícími. Ukázali jsme jim tedy naše rezervace a ještě jsme si vyslechli několik nepěkných komentářů na naši adresu.

V tu chvíli nám to bylo jedno, byli jsme rádi, že sedíme ve vlaku a nebudeme muset hledat další vlakové spojení. Cestu zpátky si všichni budou pamatovat pod slovem „burrito“. Bára si s sebou vzala deku a na pokoji do této deky zabalila Elenku a udělala s ní  burrito. Tak nás napadlo, že během cesty udělám burrito postupně ze všech včetně učitelů. Představte si 40 dětí ve vlaku motajících se do deky, byla to legrace a pan průvodčí tomu moc nerozuměl, ale smál se také.

Domů jsme se vrátili zhruba ze 40 minutovým zpožděním. Naše cílové stanice se lišily, vystupovali jsme postupně po skupinkách v Otrokovicích, ve Starém Městě a v Uherském Hradišti.

Tento výlet byl určitě jeden z těch nejlepších, na kterém jsme kdy byli, a jsme rádi, že jsme se mohli zúčastnit s naší úžasně crazy třídou, paní učitelkou a panem asistentem.

Bára Hůsková, Jan Štefančík, Terka Ščotková, Dominik Deutsch 9. A