Bruslení

První prosincový den nás čekalo druhé bruslení v tomto školním roce, těšili jsme se. Tento den jsme se probudili do zasněženého dne, konečně jsme si užili čekání před školou, kde vždycky máme před bruslením sraz. Mohli jsme se koulovat, čas nám rychleji utíkal a zejména naši kluci si to pořádně užili. Chvíli to vypadalo, že se budou muset jí před bruslením ještě převléct do suchého oblečení. Cesta na zimní stadion je celkem dlouhá a těch přechodů přes silnici. Kolem půl deváté jsme přišli k zimáku, kde už nás čekala Kubova mamka a také Emmčin taťka. Oba dva nám pravidelně již pátým rokem vozí brusle, batohy a vlastně celou výbavu až k zimnímu stadionu. Chvíli jsme stáli před stadionem, čekali jsme na volnou šatnu. Dočkali jsme se, rychle se převléct a vzhůru na to. Jednoduše se to řekne, ale hůř se to udělá. Dostat nohu do brusle není úplně jednoduchá věc. Když už tedy natlačíte nohu do brusle, která se zdá, že každé bruslení je menší a menší, je ještě potřeba si brusle zavázat, což je také celkem náročné. Pro Elišku skončilo bruslení ještě dříve, než se dostala na led, při obouvání bruslí, si na pravé brusli našla pořádného žraloka. Všichni jsme byli nachystáni, jde se na to. Vjeli jsme na led, tak jako vždy, tentokrát nám zapomněli ledovou plochu připravit k bruslení. Po tréninku místních hokejistů, jsme spíše jezdili po boulích, muldách, rovné lesklé ledové ploše tak jak jsme zvyklí, se to vůbec nepodobalo. Takže o karamboly nebyla nouze, na pomoc jsme si vzali i branky na bruslení. Něco málo přes hodinu trávíme na ledě. Poté zpět do šatny, převléct se, usušit se a utíkat k automatu na čokoládu, než tam bude fronta. Někdo si dával čaj, někdo čokoládu. Zpět do šatny na svačinku a vypít si teplý čaj či čokoládu. Dlouho to vypadalo, že tentokrát se to obejde bez nehod. A konečně holky zahlásily, že Kačce se vylil čaj. Tak po sobě začneme uklízet a pomalu směřujeme ven ze stadionu. Před stadionem chvíli čekáme na Kačku, která si zaběhla do automatu ještě pro jeden čaj a vracíme se ke škole.