Adaptační pobyt Mlýnky

Je 18. října, ráno, a naše třída 8.B se schází u školního hřiště s kufry, batohy, případně hudebními nástroji a zrovna přijíždí autobus, který nás má odvézt na adaptační pobyt do Mlýnků u Radějova na tři dny. Věci jsme naložili do autobusu a vyrazili jsme na asi hodinovou jízdu autobusem, při které jsme zažili hodně zábavy s kamarády při našich konverzacích. Když jsme přijeli na místo, ubytovali jsme se do pokojů. Na našem pokoji v ten moment objevil obrovský nepořádek, protože jsme (hovorově řečeno) ,,bordeláři‘‘. Poté jsme se přesunuli na první úkol, ve kterém jsme se rozdělili na tří týmy po šesti, ve kterých jsme zůstali do konce adaptačního pobytu. Úkolem bylo si po částech zapamatovat zprávu v maorštině a přenést ji na náš papír. Nebylo to lehké, ale zvládli jsme to. Následoval oběd, po kterém jsme si dali chvíli pauzu a šli jsme na další úkol, ve kterém jsme měli postavit nosítka, na kterých jsme nosili nejmenšího člena týmu po dráze. Nosítka jsme stavěli z přírodních zdrojů a z pár provázků. Úkol proběhl hladce a měli jsme se přesunout zpět do areálu po malých kobercích, přičemž na každém koberci musel někdo stát. Nebylo to jednoduché, ale zvládli jsme to a šli jsme natáčet filmy ze školního prostředí, které jsme měli následně sestříhat na školních iPadech. To jsme ovšem nestihli během jednoho podvečera, proto jsme na to měli čas ještě další den…Večer jsme si dali večeři a přesunuli jsme se k táboráku, kde jsme opékali špekáčky a zpívali písně. Okolo desáté hodiny jsme šli na pokoje a v jedenáct hodin jsme měli večerku. Ráno, o půl desáté jsme měli snídani, po které jsme si navzájem dělali sádrové masky, pomocí sádrových pásků, které jsme si dávali na obličej. Potom jsme si dali pauzu a šli jsme na oběd. Po poledním klidu jsme se vydali na další úkol, který měl dvě části. V první jsme měli vytvořit zprávu, která měla přesně 160 znaků i s mezerami atd. V druhé části jsme každý z týmu část abecedy, a měli jsme za úkol přenést zprávu na papír +/- 15 metrů od nás písmeno po písmenu, co nejrychleji. Což znamená že vždy běžel ten, co měl ono písmeno ve své části abecedy zapsal ho na papír, vrátil se a běžel někdo další. S námahou jsme to překonali a šli jsme se osprchovat, protože byli všichni úplně zpocení. Poté jsme měli čas na dotočení a sestříhání filmů a k tomu jsme měli vyrobit oblek pro jednoho člena týmu z kartonu, krepáku a dalších materiálů, které jsme dostali. Oblek ovšem musel splňovat určitá kritéria. V obleku musel člověk být schopen se napít, oblek musel pokrývat co nejvíce těla a oblek musel být schopný obléct ještě jeden člověk z týmu. Celé to završilo velkým úterním večerem, kdy jsme měli takové promítání všech filmů a ukázku týmových kostýmů, načež jsme šli zase k táboráku. Ráno už jsme si jen zabalili věci, uklidili pokoje, zhodnotil jsme si mezi sebou pobyt, šli jsme se projít k blízké vodní nádrži a jeli jsme domů. Adaptační pobyt se nám velmi líbil, zažili jsem tam hodně zábavy a náš kolektiv se ještě více stmelil, což ani nepotřeboval, protože jsme výborná třída.