Adaptační pobyt

ŽIVEL ZEMĚ

Pokřik

„My jsme zeleňáci, my jsme nej, všichni se nás bojí, hej. Když roste strom, my jsme šťastní, protože dýchat můžeme. Náramky jsme udělali a nervy jsme ztratily.“

Ve středu ráno jsme se v 8 hodin potkali na školním hřišti a o půl deváté jsme odjížděli směr Čeložnice. Cesta trvala 55 minut. Po příjezdu jsme si zahráli jednu hry, pak jsme se šli postupně ubytovat. Pokoje byly menší, než jsme čekali. Přesunuli jsme se do jídelny na oběd, nachystali nám sladký langoš. Po obědě jsme si chvilku odpočinuli a šli jsme na program. Byli jsme rozděleni do skupin - živlů, ve kterých jsme vymýšleli pokřiky, vyráběli jsme si společné náramky a hráli jsme různé hry až do večeře. Po večeři jsme se všichni setkali u táboráku, kde hrála skvělá a klidná hudba. Následovala sprcha a ze sprchy jsme šli rovnou do peřin. Ráno jsme snídali po skupinách se zavázanýma rukama. Celé dopoledne probíhaly aktivity. Po aktivitách následoval oběd a odpolední klid. Potom jsme vyráběli bohy z přírodnin ke svým živlům. Celé odpoledne byly aktivity. Pak začalo pršet, takže se zrušil táborák a stezka odvahy. Místo toho jsme natáčeli videa o životě Slovanů. Videa jsme si pak všechny pustili a šli jsme spát. Poslední den jsme ráno vstali, sbalili jsme se a vynosili jsme kufry na terasu. Zahráli jsme si nějaké hry, přijel autobus a jeli jsme domů.

ŽIVEL VODA

Pokřik

„Modrá voda to jsme my z Velké Moravy, modrou vodu budem zpívat vždycky a tady nananannanana.“

Příběh

Pocházíme z Velké Moravy. U nás na Moravě je voda nejlepší. Jsme z Vodního města. Vodní město je jedno z nejlepších. V našem městě se potopila Atlantýda a náš král je Aquaman. Roztekli jsme se do všech krajů. Voda je nejsilnější živel. Dokážeme uhasit oheň, rozmočit zem i zničit celý svět.

Ve středu jsme vyjeli na adapťák do Čeložnice, cesta trvala asi hodinu. Přijeli jsme, odložili jsme si kufry a začali jsme hrát hru Zip, zap, zop. Čekali jsme, než se připraví pokoje, abychom se mohli ubytovat, hrou jsme si krátili čas. Potom nám pan učitel řekl pravidla, co můžeme a co nemůžeme. Připravili jsme se na oběd, k obědu jsme měli beleše. Po obědě jsme měli chvíli volno, potom jsme se rozdělili do skupin „do živlů“ - voda, oheň, vzduch, Země. Abychom se navzájem ve skupinách poznali, vyrobili jsme si náramky. Po náramcích jsme si šli vytvořit pokřik. Následovala večeře. První večer jsme trávili u ohniště, kde jsme zpívali písničky. Druhý den ráno jsme snídali se zavázanýma rukama, pak nás čekaly různé aktivity. Většinou jsme byli ve skupinkách. K večeru jsme se začali pomalinku balit, protože jsme hned ráno museli vyklidit pokoje. Adaptační pobyt jsme si moc užili, za náš tým bylo nejlepší natáčení videí.

ŽIVEL OHNĚ

Pokřik

„Ohníci, to jsme my, červená a oranžová jsou naše barvy. Pták Ohnivák je náš vůdce, je to bůh Slunce“

Příběh

Jsme z vesmíru. Když padala hvězda přes atmosféru, začala hořet. Oheň (my) jsem se tak dostali na planetu Zemi a rozšířili se do celého světa.

Ve středu v 8.00 jsme se setkali na školním hřišti, abychom v 8.30 mohli vyjet na pobyt. Po příjezdu jsme si odložili kufry a šli jsme hrát hru Zip, zap, zop. Potom jsme se ubytovali a šli jsme na oběd. Po obědě jsme měli osobní volno, potom jsme se rozdělili do skupin, vytvořili jsme si náramky. Než jsme odjížděli na adapťák, tak jsme tvořili ve třídě prezentace o Slovanech, ty jsme ve skupinách odprezentovali. Potom nastaly týmové hry až do večeře, pak jsme chvíli odpočívali a následoval táborák. Zpívali jsme a skoro jsme si vyřvali hlasivky. Po táboráku jsme šli spát. Druhý den jsme při snídani měli svázané ruce, až do oběda jsme hráli hry. Po obědě jsme zase chvíli odpočívali, potom začalo pršet, tak jsme museli být uvnitř. Večer jsme natáčeli a pouštěli si videa. Poslední den jsme se nejprve balili, pak jsme si zahráli hry a jeli jsme domů.

ŽIVEL VZDUCH

Pokřik

„Výhra na nás z hůry volá, my voláme hurá, hurá, tak si pro ni doletíme a potom zas odletíme.“

Příběh

Bez vzduchu by nebyl život, proto jsme tady. My jsme totiž vzduch! Objevili jsme se již při vzniku Země před miliardami let. Zažili jsme všechny obyvatele Země. Dinosauři, to byli obři, pak pomalu přicházeli lidé, no jak to říct. Prostě jsme z nich trochu zklamaní. Malí tvorečkové, kteří ničí přírodu a náš vzduch znečišťují. To se nám vůbec nelíbí.

v 8 hodin jsme se sešli za školou a potom jsme odjeli směr Čeložnice. Když jsme přijeli, hráli jsme Zip, zap, zop a čekali jsme, než nám vyklidí pokoje. Když jsme se konečně dostali do pokojů, nezdál se nám příliš pěkný. Potom co jsme přišli do společenské místnosti, chvíli jsme si povídali o pravidlech, poté jsme vytvářeli plakát obav a přání. Poté jsme se pomocí kartiček rozdělili do týmů po živlech, my jsme byli živel Vzduch. Udělali jsme si náramky, trvalo nám to celkem dlouho. Potom jsme vymýšleli pokřiky, u kterých jsme se trochu pohádali. Když jsme dokončili pokřiky, šli jsme ven a hráli jsme hru na zapamatování čísel. Potom jsme měli večeři a po večeři jsme šli k táboráku, tam jsme křičeli a zpívali zároveň. Potom jsme šli spát a i dobu po večerce jsme si náramně užili. Druhý den ráno jsme se hned na snídani rozdělili do živlů, svázali nám ruce dohromady, a tak jsme se museli nasnídat. Byla to celkem sranda, i když jsme byli rádi, že jsme se mohli pak rozvázat. Po snídani jsme šli do pokojů, vyčistit si zuby. Po vyčištění zubů jsme se sešli k dalším aktivitám. Rozdělili jsme se do živlů a hráli jsme další hry, třeba jsme museli chodit tak, že se každý vždy musel držet stromu. Potom jsme šli stavět patrona z přírodnin a provázků, museli jsme plnit úkoly, abychom provázky dostali. Když jsme dokončili tyhle patrony, šli jsme na oběd a potom jsme měli osobní volno. Pak jsme hráli hru v týmech, praskali jsme šipkou balónky, to nás hodně všechny bavilo. Po této hře a chvilce odpočinku jsme hráli hru na zapamatování věcí. Trochu se pokazilo počasí, tak to nikoho moc nebavilo. Po večeři měla být stezka odvahy, ale bylo mokro, tak jsme místo toho natáčeli videa o Slovanech a pak jsme si je pouštěli. Byla to sranda. Když jsme skončili, byli jsme pořádně unavení, takže nebyl na chodbách hluk, protože většina z nás šla opravdu rovnou spát.